Ivana uvolněně seděla na židli v malé zakouřené hospodě. Její třicetiletý otec seděl vedle ní, znalecky si prohlížel čtvrtý půllitr piva a pokuřoval. Sledovala toho malého sympatického číšníka, jak čistí sklenice, a toho vysokého nesympatického číšníka, který něco povídal servírce. Ivana pohlédla na hodinky a prohodila směrem k tátovi: "Mele a mele a mele už čtvrt hoďky a ten druhej utřel už asi deset půllitrů."
"Já bych mu rozbil držku," navrhnul tatínek. Byl už v mírně podnapilém stavu. "Neblbni, tati. Víš, jak máma minule šílela?" podívala se zamračeně Ivana na pátou sklenici piva. Ostatní ze "spolku" stálých návštěvníků ale souhlasně zabručeli. "Je to vůl," vykřikl možná až moc nahlas Tomáš, který trávil v hospodě asi čtyřiadvacet hodin denně. Ivana nervózně pohlédla směrem k baru, ala zdálo se, že si nikdo ničeho nevšiml. Za to se dělo něco jiného a podle Ivany mnohem zajímavějšího, než nadávání podnapilých přátel.