Ivana byla hodně všímavá. Servírka právě sklopila oči, jako kdyby měla říct něco, za co se stydí. Ivana se kousla do rtu, ale rychle toho nechala, protože její lesk na rty chutnal opravdu nechutně. "To jsem zase chtěla zamachrovat," řekla si a pohrávala si přitom s pramínkem měděných kudrnatých vlasů.
Najednou zbystřila. Servírka něco říkala! Ivana se pokusila odezírat jí ze rtů, ale ona sotva hýbala ústy. Pak se rychle podívala na obličej "toho malýho". Ten se ušklíbl. Jako kdyby něco takového dlouho očekával. Ale co to NĚCO bylo?
Vypadalo to, že "tomu blbci"(vysokému číšníkovi) vypadnou oči z důlků a Ivana na jeho tváři vyčetla...byl to hněv? Ne, to byl vztek, zuřivý vztek a Ivana se podvědomě odtáhla. Číšník se narovnal - doteď byl skloněný k servírce - a otočil se k tomu sympaťákovi, který ještě stále čistil sklenice. Ten se mu zpříma podíval do očí a bylo vidět, že je naprosto ledově klidný. Ivana měla pocit, že slyší, jak jí v hlavě rotují kolečka. Co se to sakra děje?